KaPři, kteří zpívají

Pokud si myslíte, že kapr je němý, tak si můžete být jistí, že jsou určité výjimky, které potvrzují pravidlo. Někteří KaPři totiž umí pěkně zpívat a hrát. Mimo jiné je bylo dobře slyšet na Celostátním setkání mládeže ve Žďáru. O kapele KaPři vypráví její sbormistryně Jitka Rosypalová.

####Jak kapela vznikla?

„Vznikla v roce 2006 v Centru života mládeže v Příchovicích. Právě proto se jmenujeme KaPři — Kapela Příchovice. Naše jádro se tam dalo dohromady při přípravě hudby na obřady velikonočního tridua. Nacvičovali jsme různé vícehlasy, protože na Zelený čtvrtek a Velký pátek nehraje doprovod. Tehdy jsem tuto hudební skupinku vedla, a protože jsme se tam scházeli již několikátý rok, řekli jsme si, že bychom mohli udělat nějakou zkoušku i během roku. Nakonec jsme se setkávali i proto, že jsme se chtěli vidět jako parta.«

####Kolik vás tehdy bylo?

„Nejdřív asi deset nebo dvanáct a scházeli jsme se jednou za dva měsíce. Postupně se ukázalo, že nás to baví, a tak jsme začali nacvičovat i nové písničky. Přidali se další a teď už po několik let nacvičujeme jednou za měsíc o víkendu. Častěji to nejde, protože členové jsou z různých míst republiky.«

####Vy jste hudbu studovala?

„Vystudovala jsem na pražské pedagogické fakultě obor sbormistrovství a hudební výchova a k tomu pak na HAMU operní zpěv, takže se hudbě věnuji jako hlavní činnosti — buď ji učím, sama zpívám nebo diriguji. S KaPrama jsem měla i svůj absolventský koncert ze sbormistrovství.«

####Věnujete se hudbě pracovně a pak ještě ve volném čase… Není toho někdy moc?

„Bylo období, kdy jsem z toho byla víc unavená než potěšená, ale musím říct, že to trvalo krátce. Věnuji se KaPrům i teď, po svatbě, a musím říct, že jsou pro mne velkou motivací a radostí. Nejen kvůli tomu, že máme hluboké, přátelské vztahy, ale také vidím, že je to Boží dílo. Už jenom to, že je nás takový počet. Několik let se nás schází kolem 20 až 25, přičemž se lidé střídají. Někteří založili rodinu, ale přišli další. A je to požehnání i pro mne, že můžu dělat hudbu, která mě naplňuje a je zároveň křesťanská a může předávat něco hlubšího. Největším překvapením pro mne bývá, když si naše koncerty během adventu a Vánoc chodí poslechnout i lidé, kteří vůbec v církvi nejsou. Věřím, že nějakým způsobem se jich to může dotknout a že Bůh i přes tohle jedná.«

####Důležité jsou asi vztahy mezi vámi…

„To rozhodně. Je pravda, že se i jako sbormistryně cítím na stejné úrovni se zpěváky. Jsou to prostě přátelé. Často jsou sbormistři tak trochu sami za sebe, mají odstup od sboru, udržují tak autoritu. Vnímám, že samozřejmě musím organizovat a řídit, ale přitom zůstáváme přáteli, o některých věcech diskutujeme a přitom jsme na jedné rovině. Je důležité, že si pořád nasloucháme, že se spolu můžeme modlit, že jsme křesťanské společenství, že to není jenom zpěv, co nás pojí.«

####Zpívali jste na Celostátním setkání mládeže ve Žďáru nad Sázavou. Jak na to vzpomínáte?

„Bylo to velmi náročné na energii, na vztahy, na přípravu, na čas, ale všichni na to, myslím, rádi vzpomínáme. Když je nějaká akce, která má duchovní rozměr, kde jsou přednášky, mše svaté a další program, kterého se i nepřímo účastníme, tak je to zároveň pro nás obdarování. Jsme na takovém duchovním cvičení a ještě k tomu můžeme hudbou chválit.«

####Vaše písničky je možné si poslechnout i na cédéčku, že?

„Naše prvotina bylo cédéčko Nestrhne tě proud, které už je rozprodané, ale je možné si ho pořídit na MP3. Natáčeli jsme ho v polních podmínkách, v sále v Příchovicích, který na natáčení není disponován. Natáčelo se na jeden zátah, a když se na konci stala chyba, tak se to muselo jet celé znovu. Ale rádi na to vzpomínáme. Potom máme cédéčko, které je nahrávkou mého sbormistrovského koncertu. Je to pásmo, které jsem pojmenovala Od narození ke vzkříšení. Jde o hudební zpracování Kristova života. Dále máme live nahrávku ze Žďáru. A poslední cédéčko je naše první studiová nahrávka Dobrej večír. Je to výběr adventních a vánočních koled evropských zemí v našich úpravách.«

####Co vás čeká v nejbližší době?

„Srpnové celostátní setkání animátorů. Je to menší setkání, než bylo celostátní setkání mládeže, ale ne počtem písniček. Předtím jsme se ve Žďáru střídaly tři kapely, zatímco teď tam budeme jenom my. Znamená to připravit padesát písniček. Je to dost práce, ale zase můžeme objevit nový repertoár a osvěžit se něčím novým.«

Za rozhovor děkuje Ludmila Šturmová

Článek vyšel v časopise Nové město č. 5/2014